Život je len film

30. června 2014 v 21:30 | Marie |  Marie
Do teraz mi len jednoducho nezáležalo na ľuďoch. Nedokázala som si vysvetliť, prečo to tak je, prečo ľudia, ktorých mám takpovediac rada sú pre mňa ako cudzí a keby sa im niečo stalo, nezmenilo by to pre mňa nič? Prečo pre mňa ľudia nič neznamenajú?
A už pre seba neznamenám nič ani ja. Mám vcelku fajn život, som spokojná, nemám žiaden problém, až na prácu, ktorú práve nemilujem, ale žijem si dobrý život, to musím uznať. No už mi nezáleží ani na sebe. Môj život je pre mňa len ako príbeh z filmu. Mám k sebe taký vzťah, ako k tej filmovej postave, ktorá vás vôbec nezaujme a jej príbeh tiež nie. Som ako vytrhnutá zo svojej osoby a vsadená do role pozorovateľa. Vôbec nemám pocit, že všetky veci, čo sa mi dejú, sa dejú naozaj mne. Akoby som bola niekto iný. Ďalší pešiak v rade.
Nemám zmysel ani význam. Len čakám, kým príde niečo ďalšie, čoho sa môžem chytiť. Som prizložitý človek. Priveľmi zložitý aj pre svoje vlastné pochopenie, nie ešte aby som ho žiadala od niekoho iného.
Človek, ktorý by sa pozrel do mojej hlavy by mohol tvrdiť, že som troska. Netvrdím, že nie. Som skutočne emocionálna troska. Avšak navonok som silná, samostatná žena, ktorá si veci vie zariadiť, dostane od života čo potrebuje, aj na zlých veciach vie nájsť niečo pre seba výhodné, je zdravo odmeraná a primerane si nerobí s vecami hlavu.
Avšak ja som chladná, bezcitná a prázdna. Ten typ, čo keď to prejaví, je až nechutne príťažlivý. Poznáte to z filmov, ten arogantný človek, z ktorého nejde nič vycítiť, avšak stále s ním chcú mať všetci niečo spoločné. Ja mám však zásterku z pekného úsmevu a priateľskej povahy, na ktorú priťahujem ľudí. Ja som totiž všeobecne známy dobrý človek.
Nič nepredstieram, nikoho neklamem, je to len ďalší boj môjho primárneho ja s mojím temným pasažierom. A ja stále neviem, ktorá moja tvár je ktorý z nich.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. | Web | 4. července 2014 v 0:07 | Reagovat

To jako fakt? Napsala jsem komentář a on tu není? :O :( Bože...
Uvažujeme asi stejně, asi máme podobné myšlení. :) Hodně se v tom článku vidím. :) Protože jsem člověk, který hodně přemýšlí, neustále, nad životem a jeho smyslem. :)

2 YukiYukata> Yuuta | Web | 4. července 2014 v 19:29 | Reagovat

No... Nevím jak ti poradit. Sama jsem nikdy neměla pocit, že bych byla jen pěšákem. Protože jsem se vždycky snažila jít jinudy. Být jinou a jít vždy svou cestou. Víc poznáš leckdy tě to inspiruje a zažiješ super dny. Nikdy nečekej!

ZVEDNI SE! A udělej něco šíleného. skoč do okrasnýho rybníčku nebo něco.

Otevře ti to dveře jinam. Ale... v jednom jsme stejné. Taky si sebe moc nevažim. Často si říkám, že kdybych umřela, tak mě to až tak nesere. Jelikož smrt k životu patří. A... nikdy nevíš jak umřeš. Tak proč ne teď a tak jak chceš.

Ale to je blbost. Zítřek chystá milióny možností a proto je pořád, co dělat a pořád ukázat lidstvu, že nejsi PĚŠÁK...

TY! Ty jsi člověk, kterého lidstvo potřebuje..!

Nikdy si nepřipouštěj, že bys mohla být obyčejná.

A jestli je tvůj život film... Tak z něj udělej komedii :3 ^^

3 Akky | E-mail | Web | 5. července 2014 v 11:49 | Reagovat

Tak to je až děsivá úvaha :O
Nevím, co ti k tomu říct. Prázdnota duše je strašná.
Příliš silný flegmatik...

4 Nikol | Web | 17. července 2014 v 15:01 | Reagovat

Tak to je velice zajímavé a až děsivé :O
každopádně máš "talent" na psaní :)
-Přeji mnoho úspěchů. S pozdravem NS

5 Xiloli | Web | 27. července 2014 v 11:22 | Reagovat

Život je len film, a každý z nás v ňom hrá len akúsi rolu.

6 Xiloli | Web | 27. července 2014 v 11:23 | Reagovat

Tento článok sa výborne hodí k téme týždňa :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama