Krok späť

17. června 2014 v 10:48 | Marie |  Témy týždňa
Mám pocit, že blog proste chce, aby som hovorila o svojom temnom pasažierovi. Tak teda dobre.
V posledných dňoch ma môj temný pasažier núti vracať sa v čase. S úsmevom na perách a spokojným výrazom si uvedomujem, že som vlastne zlomená. Neodráža sa to na mojej nálade, avšak na mojich myšlienkových pochodoch. Od rozchodu som sama, nemám sen, nemám pre čo byť. Mne to neprekáža, ja rada som. Cítim sa fajn, mám rada svoj život a vlastne aj ten škola-práca-spánok režim.
Ale hlas v mojej hlave ma núti robiť niektoré kroky späť. Pomaly sa vracať k tomu, aká som bola predtým, než som ho spoznala. Jeho, najväčšiu lásku môjho doterajšieho života. Som dáma, avšak žena bez zmyslu života. Opäť. A podľa toho sa začínam správať. Nechcem to. Pre mňa za mňa, nech si zmysel môjho bytia pokojne odíde, nech však dá pokoj mojej hlave.
Cítim sa mizerne, pomýlene, keď si neviem spojiť, ako môžem byť taká šťastná a tak zlomená v ten istý moment. Akoby vo mne boli dve osoby. Ja a môj temný pasažier. Vo všetkom potrebujem maž poriadok, vždy. Lenže vo svojom vnútri cítim, že je to akoby sa otvorili všetky šuplíčky mojej minulosti a vysypali sa na zem. Ešte sa so mnou zatriaslo, aby sa poriadne premiešali a teraz tu riaď, keď sa v tom tak vyžívaš, ty hlúpa dospeláčka.
Nevyznám sa v tom, čo je vo mne a tak sa pomaly vytrácajú city, s ktorými sa dá len veľmi ťažko rozlíšiť, ktorá vaša časť kam patrí. Bez nich v sebe roztriedim a potom možno budem schopná potlačiť svojho temného pasažiera do úzadia a už sa toľko netrápiť výplodmi svojej mysle.
Na ktorú stranu patrí anorexia, nenávisť, láska, rebélia, elegancia, vzťah k móde, ľahostajnosť k okoliu či bezvýhradné priateľstvo? Čo keď to, čo nazývam svojím temným pasažierom som skutočne ja a to, čím aktuálne dnes som, je len póza?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aati | Web | 17. června 2014 v 14:35 | Reagovat

Ty jo... tak to je mi dost líto a přeju, ať už konečně vystoupí

2 D. | Web | 18. června 2014 v 0:33 | Reagovat

Naprosto vím, jak se cítíš.. Jaké.. Jaké myšlenky máš. I já jsem po rozchodu. Již delší dobu, ale byl to pro mě otřes. Cítila jsem se sama.. Doma to také nebylo v pořádku.. A jediné, kdo mi zbyl, kdo při mne stál a kdo se mě zastál byla babička. Babička, o kterou jsem před pár týdny přišla. A cítím se mizerně. Už to nedávám znát navenek.. Ale myslím.. Tak moc myslím, vzpomínám a trpím. Nemám to ani pořádně komu říct.. Možná by si lidé mysleli, že nejsem normální, kdyby slyšeli o mých myšlenkách.
Je hrozné, když člověk ztratí smysl života.. I já ho ztratila, několikrát. Ale musíme být silné! Zatnout zuby, zaťat pěsti, možná se i překonat.. Ale věřit a bojovat za smysl! Smysl tohoto života.. možná utrpení.
Bojuj! Buď silná! A věř, že bude líp. Buď takovou, jakou chceš být. Hlavně aby ses cítila dobře!
Přeji Ti hodně štěstí a hodně síly! :)

3 YukiYukata | Web | 19. června 2014 v 20:48 | Reagovat

Podle mě je to vždycky jako tunel. Živou se silnicí a občas prší, občas tunel, občas kroupy, sníh, ale cestou snídaně zdarama, boží krajina a všechno. :333 :) Vždycky je pro co žít

4 Celene | Web | 21. června 2014 v 15:04 | Reagovat

to mě mrzí... na nejbližší možný zastávce doporučuju pasažéra vyhodit

5 L. | Web | 4. července 2014 v 0:22 | Reagovat

Jo to tak bývá, to chce jen čas, na začátku to je vždycky takové... Přemýšlívé... Za čas si ani nevzpomeneš. :) A nebo taky jo. :) Já s událostí letos 3 roky starou občas pořád v hlavě bojuju. :) Ale emocionálně už asi vyhasla. :) Naštěstí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama